Osobnost Jana Boublíka ze Žlutic byla až do zcela nedávné doby pro širší veřejnost velkou neznámou. Jeho učení se často setkávalo u Mistrových současníků s nepochopením (zde nejdále došel anonymní karlovarský pamflet Anti-Boublík), takže díky příslovečné Mistrově skromnosti bylo jeho dílo zcela náhodně objeveno až v roce 1968. A přesto existovala již tehdy nepřehledná řada pacientů vyléčených Boublíkovou metodou hloubkových masáží a elektrizace.

První nejasnosti vznikaly už kolem Boublíkova predikátu ― ze Žlutic. Rozšířila se mylná domněnka, podle níž se Mistr ve Žluticích narodil. Skutečnost je jiná: rodištěm tohoto významného muže jsou Jindřichovice na Klatovsku, kde spatřil světlo světa dne 30. listopadu 1893. Ke své rodné vsi si také uchoval vřelý vztah i v pozdějších letech, o čemž svědčí jednak některé pasáže z jeho Pamětí, jednak tituly z jeho literární pozůstalosti (nevydaná sbírka Básně).

Ještě velmi mlád byl Jan Boublík ze Žlutic povolán na bojiště I. světové války. Jako pacient polního lazaretu v Haliči poprvé stanul tváří v tvář lidskému utrpení a nedokonalosti lékařské vědy. Od tohoto okamžiku začíná Boublíkův zatím nevyhraněný, leč již značně intenzivní zájem o problematiku lidského zdraví. Sám několikrát raněn, byl nakonac operován v c. k. vojenské nemocnici ve Vídni. Po rozpadu habsburské monarchie vstoupil Jan Boublík ze Žlutic do řad právě se formujícího československého četnictva. Záhy se stal strážmistrem a působil v této hodnosti na mnoha místech naší vlasti.

Mezi jeho působiště patřilo Milevsko, Jičínsko a v letech 1935―1937 také pražské předměstí Krč.

Klíčový význam v Mistrově životě i díle má několikaleté působení v obci Drmoul u Mariánských Lázní. Zde se seznamuje se svou pozdější životní družkou, avšak především právě v Drmoulu poprvé pomocí elektrizátoru objevuje svou pozdější tolik úspěšnou masážní metodu.

Metodu hloubkových masáží a elektrizace, rozšířenou později o další disciplíny (např. o známé žehlení obličejů), zdokonaluje v nejvyšší míře po roce 1945, kdy přesídlil se svou rodinou do Žlutic u Karlových Varů. Boublíkovými životopisci je toto období nazýváno tzv. třetí etapou. Ve Žluticích vzniká také proslulý projekt Boublíkova masážního stroje, generální koncepce na zbudování Domu svalové ztuhlosti, jakož i převážná část Mistrova literárního odkazu (Paměti I., Paměti II., spisy Transplantace srdcí, Boj o lidské zdraví, Člověk budoucnosti, příručka Výcvik domácího ptactva a dnes již značně rozšířené Základy hloubkové masáže pro klavírní virtuosy). Na samém sklonku života se Mistr zabýval též myšlenkou regulace říčky Střely. Uprostřed této práce ho však bohužel již zastihla smrt. Zemřel 23. března 1969 a jeho tělesné pozůstatky byly uloženy k věčnému odpočinku v urnovém háji v Karlových Varech.

Tato deska by měla být naší malou splátkou dluhu, kterým jsme my, lidé XX. století, povinováni památce tohoto vzácně ušlechtilého muže a skromného tvůrce.