|
V dělnické nedělní škole učila také jedna krásná mladá učitelka. Byla tak hodná, že ji měli všichni rádi a že jí důvěřovali. Jednou jí prozradili, že k nim přijde v neděli přednášet velmi učený, moudrý člověk, který se jmenuje Lenin. Učitelka už o něm slyšela a byla zvědavá, jak ten Lenin vypadá. V neděli proto pospíchala do školy víc než jindy. Přišel mladý muž s bradkou. Měl čepici jako ostatní dělníci a choval se prostě a přirozeně, jako kdyby je všecky odedávna znal a jako by mezi ně patřil. Podal učitelce ruku a řekl: "Jmenuji se Vladimír Iljič Uljanov. Iljič mi říkají proto, že se otec jmenoval Ilja. Ale už mi umřel. Lenin je mé spisovatelské jméno. V rodině mi říkají Voloďa." Učitelka řekla: "Já se jmenuji Naděžda Krupská. Také nemám tatínka, také mně umřel. Mám jenom maminku. Říká mi Naďa." Pak už musel Lenin přednášet. Byla to velkolepá přednáška. Učitelka Naďa zapomněla při přednášce na celý svět, s úžasem poslouchala, někdy se jí zdálo, že to, co slyší, také si sama myslela, ale pak zase slyšela něco, co ji jakživo nenapadlo, a divila se, že o takových věcech ještě nepřemýšlela. Lenin byl přesvědčen, že největším neštěstím pro lidstvo jsou války. A ty války že budou tak dlouho, dokud na nich budou boháči vydělávat. Jmění boháčů roste stále bez práce. Někdo má továrnu a v ní čtyřicet tisíc dělníků. Dělníkům vyplatí mzdu, ale na tom, co dělníci vyrobili, vydělá třeba několikrát tolik. Boháč je vlastně příživník dělníků. A má velikou moc. Zkuste to, říci něco proti němu! Hned vás seberou strážníci. Zkuste to, nepracovat na boháče! Vyrukuje proti vám carovo vojsko. Ale tuto moc boháčů, vojska, cara mohou přemoci dělníci! Všude, kam Lenin přišel, sjednocoval dělníky a učil je chápat, jak by se mohli osvobodit. Učitelka Naděžda Krupská chodila na všechny Leninovy schůze. Jestliže někdy nemohla na schůzi přijít, zastavil se u ní |
||
|
|
||
