|
stane, když takovou revoluci provedou dělníci také u nás? Přijdeme o všechno!" A začali revoluci za hranicemi pomlouvat. Pak vyslali ze čtrnácti států vojska proti ruským dělníkům a rolníkům, proti Leninovi. Anglická vojska přitáhla od Černého moře. V městě Baku zastřelili Angličané hned 26 dělnických vůdců. Jiná cizí vojska spolu s domácími důstojnickými sbory táhla na Ukrajinu, jiná obsazovala Sibiř. Ale bolševici se nebáli, všechny nepřátele porazili a přinutili je k míru. A pak začal v celé zemi nový život. Protože pospolu žilo na sto národů, nejmenoval se už nový stát Rusko, ačkoliv Rusů v něm bylo nejvíce. Protože ve vesnicích a ve městech si zřídili občané sověty, které vesnice a města řídily, nazývali svůj stát Svaz sovětských socialistických republik. Lenin se nezměnil, ani když byl předsedou bolševické vlády té obrovské a krásné země. Dál se radil s dělníky co dělat, dále psal články do novin a knihy, schůzoval, chodil do závodů. Avšak při jedné takové schůzi ho postřelila otráveným nábojem do krku žena najatá nepřáteli. Lenin se skácel. Odvezli ho domů a dlouho ho léčili. Zdráv už nikdy nebyl. Pak za několik let zemřel. Bylo to v lednu roku 1924. Byly tehdy kruté mrazy, ale ze všech končin země přicházely do Moskvy celé zástupy dělníků na pohřeb. Už den před pohřbem naplnili dělníci a rolníci z celé země ulice. Celou noc čekali u velikých ohňů v kožišinách a druhého dne přísahali u Leninovy rakve, že budou dále dělat to, čemu je Lenin učil. Leninovo tělo dali balzamovat, aby vydrželo na věky. Vystavěli pro ně hrobku v Moskvě na Rudém náměstí. Tam je Lenin od té doby v skleněné rakvi jako živý, jako kdyby klidně spal. Každý den už 46 roků stojí na Rudém náměstí obrovské řady lidi, kteří |
||
|
|
||
