wz
[Kozan]

Žena a pravotočivý závit
(je to jinak!)

(příběhy ze života)

Celý život pozoruji, jak mnohé ženy přistupují k použití nějakého předmětu, kde je kýženého účinku docíleno použitím konstrukčního prvku obsahujícího závitové spojení. Typicky to jsou otočné kohoutky vodovodních baterií, šroubové uzávěry tub, sklenic, šrouby a matice, atp.

Proti původnímu textu, který zde krátce byl umístěn, jsem po reakcích nezávislých čtenářů změnil pořadí a též podstatu vysvětlujícího výkladu.

Stalo se

Byl jsem na návštěvě u svého švagra v Karlových Varech. Bydlel ve starší, asi předválečné, činžovní vile a jak je to ve Varech typické, postavené ve svahu. Jeho byt byl v prvním patře a v přízemí (vlastně polovičním suterénu) v malém bytě bydlela stará paní, Němka.

Během návštěvy na nás paní usilovně zvonila. Stála za dveřmi na chodbě, crčela z ní voda a lámanou češtinou nás žádala o pomoc, že jí v bytě teče voda a že jí nemůže zastavit. Pozoruhodné na ní bylo to, že v ruce držela celou kuželku z vodovodního kohoutku, čili pouze a jen tento díl.

Šli jsme se tedy podívat co se děje.

V bytě byl sprchový kout zakrytý igelitovým závěsem, který byl odsunut stranou. Ze sprchové hlavice na konci pevné sprchy se rozstřikovala plným proudem voda a z otvoru ve stěně, kde byla původně zašroubovaná zmíněná kuželka, kolmo ze zdi a plným průřezem tryskala voda až na protější stěnu místnosti. Naštěstí to byla studená!

Odebrali jsme tedy kuželku té staré paní a zašroubovali ji, kam patřila. Přitom bylo pozoruhodné, že byla v poloze otevřeno, čili na doraz vytočená doleva a to „na krev“! Tím záchranným instalatérským zásahem přestala voda stříkat ze zdi, ale sprcha sprchovala naplno stále, tentokrát ale vařící vodou. Druhý kohoutek, od teplé vody byl úplně nadoraz (rovněž „na krev“) vytočený vlevo, čili zásoboval naplno sprchu. Teprve po jeho zavření přestala voda do místnosti proudit úplně.

Paní nám vysvětlila, že se chtěla jít osprchovat a že si chtěla nechat odtéct teplou vodu (to poznala zřejmě podle červené barvy na kohoutku), aby se z počátku vyhnula studené vodě z potrubí. V tomto okamžiku bylo vše, jak má být, protože správným kohoutkem otočila ve smyslu, kterým to šlo snadněji, čili kohoutek povolila.

Když už byla voda dost odteklá a zdálo se jí, že by to mohlo stačit, tak chtěla sprchu zavřít.

No a potom se zachovala jako typická žena a začaly se dít Věci.

Na základě zmíněných faktů a logickou dedukcí jsem došel k následným závěrům o nejpravděpodobnějším průběhu dalších událostí:

  1. Když tedy chtěla sprchu zavřít, tak uchopila správný kohoutek (podle barvy) a začala ho točit na tu stranu, na kterou to šlo. Bohužel a zřejmě (ne)náhodou, točila doleva, neboť neměla v povědomí souvislost se smyslem otáčení a mírou otevření/zavření. Když narazila na doraz a voda stále ze sprchy tekla, tak usoudila, že asi točila nesprávným kohoutkem.
  2. Začala tedy točit druhým (my již víme, že od dosud zavřené studené vody) a začala jím otáčet na tu stranu, na kterou to šlo. Šlo to pochopitelně doleva. Voda za sprchy stále tryskala a to dokonce stále víc. Když zmatená paní narazila na levý doraz a voda stále tekla, tak zabrala plnou silou zoufalce (už jen ten samotný fyzický výkon byl úctyhodný) tak, že vytočila zarezlou kuželku.
  3. Potom následovalo horizontální karlovarské Zřídlo (byla to studená voda, jinak by to asi bylo Vřídlo) a její úprk z bytu pro pomoc.

Závěr

Nepodceňuji ženy, naopak vím, že jejich vlastnosti fyzické i duševní jsou v naprosté rovnováze s vlastnostmi mužů, ale jejich většinový vztah k pravotočivému závitu je pozoruhodný a ten experimentální přístup k věcem, které obsahují takto spojené díly, jsem pozoroval nesčetněkrát (ovšem i u několika málo mužů!).

Ženu totiž nezajímá, zda je potřebná funkce čehokoliv zajištěna jakýmkoliv šroubem libovolného druhu. Ženu zajímá žádaný výsledek a jak jej dosáhnout. Nevidí přímou souvislost mezi smyslem otáčení a tím co se pak stane. Jsem přesvědčen, že ani netuší, že jsou smysly otáčení nějak terminologicky rozlišeny (viz další kapitola). Ví, že má dvě možnosti, že se musí nějak otáčet a že se to případně dá korigovat opačným postupem, když napoprvé není zvolen správný směr pohybu.

Pravým požehnáním pro váhavé jsou ovšem pákové baterie, kde je míra proudu vody zřejmá. Jediné co úplně nefunguje je dohoda, že studená voda je vpravo. To je ovšem dané lajdáckými instalatéry.

Pravotočivá rotace

Pro ty zvídavé (ženy) si dovolím trochu, lehce zjednodušené, nepřesné a neúplné, teorie. Aby si lidé rozuměli a nemuseli si gestikulací ukazovat jak to vlastně v konkrétním případě je, tak se dohodli a vytvořili si pravidlo, které znázorňuje následná pomůcka.

Užitečná mnemotechnická pomůcka pro určení smyslu rotace

Držím, třeba pravou, ruku před sebou s otevřenou dlaní tak, že palec mám nahoře a ostatní prsty směřují ode mne dopředu.

Při takovém otáčení ruky, kdy se palec pohybuje doprava
otáčím rukou doprava.

Při takovém otáčení ruky, kdy se palec pohybuje dolevaotáčím rukou doleva.

Jakýkoliv závit je vlastně tvořen šroubovicí, čili křivkou, která vzniká při rotačním pohybu tělesa a současném podélném posuvu ve směru osy rotace. Typickým konstrukčním prvkem, ve kterém je využíván, je šroub a jeho doplněk – matice. Je zřejmé, že při vytváření šroubovice existují dvě základní možnosti. Při dané rotaci tělesa se může jakýkoliv bod na šroubovici buď přibližovat, nebo vzdalovat od původní polohy.

Prakticky se vesměs dodržují pravidla, že:

Jakými konstrukčními prvky, případně levým/pravým závitem, je to docíleno je opravdu (nejen z pohledu žen) nepodstatné!

Doufám, že jsem tímto výkladem nikoho neurazil, ale životní praxe mi právě ukázala, že jistá část populace v tom nemá jasno a že přinejmenším váhá před použitím čehokoliv, kde se uplatňuje funkce závitového spojení dvou předmětů.