wz

[Kozan]

Žlutický kancionál - Žlutický graduál

(utrakvistický zpěvník - sbírka liturgických mešních zpěvů)

Podívejte se do
[Galerie iluminovaných stránek]

[2015-07-08]

Žlutický kancionál je prohlášen za národní kulturní památku

Vláda schválila devět nových národních kulturních památek. Mezi památkami nově spadajícími pod nejvyšší státní ochranu je Vyšebrodský cyklus, Madona z Veveří, staroboleslavské palladium či Žlutický kancionál. <a href="Nove-prohlasene-movite-pamatky.pdf">Nově prohlášené naárodní kulturní památky </a>

[2015-04-30]

Žlutický kancionál je navržen k zařazení do seznamu národních kulturních památek.

Žlutický kancionál (správně graduál) je navržen k zařazení do exkluzivního seznamu národních kulturních památek, čímž je oficiálně stvrzena jeho umělecká a historická vyjímečnost v rámci celé České republiky.

Bohužel však město Žlutice nyní nevytváří podmínky pro jeho opětovné umístění v místě kde vznikl, kde přirozeně přetrvával celé věky a odkud byl následkem hlouposti členů žlutické lidosprávy odvezen (v roce 1978 jej tehdejší městská rada darovala Památníku národního písemnictví v Praze. Tak se kancionál stal státním majetkem) a reálně tím znepřístupněn veřejnosti. Jinak chudé město Žlutice a jeho obyvatelé tím byli připraveni o své největší bohatství.

Původní zpráva: Česká televize - Události - 23. 4. 2015 19:00 na ČT1
[2014-10-20]

Boj o Žlutický kancionál

Zapomenutý Čech z Manětína dokázal pořádně naštvat samotného Adolfa Hitlera. A mnoha významným nacistům připravil několik bezesných nocí. Je příběh je příběhem odvahy, strachu i neokázalého vlastenectví.

Václav Karásek nacistům doslova před nosem sebral jednu z nejvýznamnějších českých památek, na kterou si právě oni dělali zálusk: proslulý česky psaný Žlutický kancionál z roku 1558. Jediným motivem Václava Karáska bylo zachránit kancionál před nacisty. Byl ale prozrazen. Bohužel svými českými spoluobčany.

Tento záznam vyšel na serveru Český rozhlas Dvojka 21. září 2014

[2010-11-30]
kliknutím mimo obrázek jej zavřete


Vánoční poštovní známka s námětem z Kancionálu




Vydání vánoční známky je zaznamenáno na serverech zabývajících se filatelií a i jinde.

  • Česká pošta - Poštovní muzeum
    kde vyšel článek o křtu této známky, který proběhl v rámci Dne české filatelie 10. listopadu 2010.

  • Česká pošta - Filatelie

  • Online magazín o filatelii - INFOFILIA
    s podrobným popisem známky i obálky prvního dne. V komentářích je pak pozvánka na křest známky, který proběhl ve Žluticích o první adventní neděli.

  • Karlovarský deník
    (Jakub Kopřiva) ve svém článku referuje jak o Kancionálu, tak i o křtu známky dne 28. 11. 2010, který byl pěkným zakončením několikaleté úspěšné práce Muzejního spolku Žluticka a splněním snu jeho předsedy pana Petra Brodského.

  • Český rozhlas - Plzeň [2010-11-29]
    Stručná rozhlasová, leč zasvěcená, zpráva (Zdeněk Trnka) o křtu známky.


    Na vánoční známce se představuje Žlutický kancionál

    DOWNLOAD (STÁHNOUT)

    Autor: Zdeněk Trnka
  • Český rozhlas [2010-11-28, 19:57] www.Radio.cz
    Přináší (Josef Kubeczka) zprávu "Žlutice se dočkaly nové známky s motivem ze vzácného kancionálu"

Blahopřeji!

Podle emisního plánu České pošty na rok 2010 dne 10. listopadu 2010 vyšla v emisi Vánoční svátky - Žlutický kancionál, poštovní známka nominální hodnoty 10 Kč nákladem 15 000 000 výtisků.
Je to výsledek mimořádné aktivity Muzejního spolku Žlutice.
Ten Kancionálu a dění kolem něj věnuje speciální webovou stránku

Se známkou se vydává obálka prvního dne vydání včetně příležitostného poštovního razítka. V obrazové části obálky je použita kresba ze zpěvníku (viz 0105v v galerii zde), na které je miniatura v iniciále D - nahé dítě se svatozáří leží v košíku vystlaném slámou na bílé plachetce. Zleva klečí se sepjatýma rukama P. Maria. Zprava stojí sv. Josef, v pravé ruce drží lucernu se svíčkou a levou rukou se opírá o hůl. Vzadu vůl a osel. Vedle jsou pak na originálu vyobrazeni klečící manželský pár s nápisem Bartoloměj Košman Anna manželka se sepjatými dlaněmi. Obálka je vytištěna ocelotiskem z plochy v barvě černé.

UMĚLECKOHISTORICKÁ SPOLEČNOST V ČESKÝCH ZEMÍCH / CZECH ASSOCIATION OF ART HISTORIANS

ve svém Bulletinu 1/2009
[Martina Šárovcová]

publikuje od str. 10 článek o semináři, který proběhl v souvislosti s vystavením kancionálu ve Žluticích a i o dalších doprovodných akcích.

Cituji z článku:
„Ze strany žlutických probíhá dosud jednání,jehož cílem je navrácení Žlutického graduálu pod správu žlutického muzea.“

[2008-06-28]

Reportáž ČT o převozu a vystavení Žlutického kancionálu


Žlutický kancionál se skutečně na několik hodin vrátil do místa, kde vznikl

Žlutický kancionál slaví

Muzejní spolek Žluticka
[Pavlína VOLÁKOVÁ]

V časopise Dějiny a současnost č. 5, 2008 vyšel článek o historii Žlutic, který upozorňuje na blížící se představení originálu Kancionálu v r. 2008

Jan Táborský z Klokotské Hory

Zpěvník literátského bratrstva při farním kostele, je prací dílny Jana Táborského z Klokotské Hory, která pracovala v Praze na Starém Městě. Písmo a noty maloval Vavřinec Bílý, iluminace jsou dílem Fabiána Puléře. Žlutický kancionál byl pořízen v letech 1558 - 1565 z peněz, které mezi sebou vybrali mistři žlutických cechů, význační žlutičtí měšťané a žlutické panstvo. Celkem stál 283 kop a 12 míšeňských grošů. Za tento obnos byl v té době k dostání velký dům.

Již svými rozměry 63 x 46 cm je Žlutický kancionál impozantní. Ani tyto rozměry ani velké noty a písmena textů jednotlivých písní nebyly samoúčelné. Šlo o to, aby všichni zpěváci na ně dobře viděli. Písně v něm obsažené jsou kromě jediné psány česky. Celkem má kancionál 494 pergamenových listů, 39 z nich bylo vyříznuto protireformační komisí, která některé texty shledala závadnými. Tato komise se také postarala o to, aby byly začerněny ilustrace zobrazující upálení Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského.

Miniatury, znázorňující jednotlivá řemesla, symbolizována cechovními znaky, či výjevy z práce řemeslníků, spolu s postavami jednotlivých dárců, jejich manželek a dětí, jsou součástí mimořádně bohaté a krásné výzdoby kancionálu. Když si tedy prohlížíme iluminace kancionálu, defiluje vlastně před námi žlutická společnost 16. století.

Ve žlutickém muzeu je uložena pouze faksimile Žlutického kancionálu. Originál je umístěn v Památníku národního písemnictví v Praze.

Město Žlutice se, podle mého soudu naprosto oprávněně, snaží získat tento skvost zpět do svého vlastnictví a poskytnout je veřejnosti v místě, pro které byl vytvořen a kde byl celá staletí.


Žlutický kancionál bude skutečně 28. 6. 2008 ve Žluticích vystaven
plakat450let_zlutickeho_kancionalu.jpg (62390 bytes)
Žlutičtí si mohli prolistovat drahocenný kancionál, byť museli mít rukavice
Muzejní spolek Žluticka vytvořil novou webovou prezentaci věnovanou Kancionálu
Regionální vydání MF DNES 19. 1. 2008
Žlutický zpravodaj 7—8 2007
Viz např. článek

[2015-05-13]

Stalo se 8. ledna 2008

Uveden film o autorovi faksimile Žlutického kancionálu Janu Sobotovi knihaři světového jména

Úryvek z filmu o uměleckých knihařích, Janu a Jarmile Sobotových, kteří patří mezi světovou špičku.
vysíláno 8. 1. 2008 20:00 na ČT2 >>

Na výrobu pergamenu ke zhotovení tohoto, původně snad 494 listového, díla padlo 245 ovcí a jedno prase na kůži pro desky!

[2007-04-12]

Též zpráva v ČT (Večerník z Čech 12. 4. 2007 18:00 - od 9 minuty)

 

Na CD, které zmiňuji dále, je umístěna krátká

Prezentace kancionálu v MS PowerPointu.

nebo si ji můžete stáhnout v plné kvalitě odsud(1876,00 kB)

Tomuto dílu je věnována rovněž pozornost v heraldické literatuře nejen z důvodu provedení, ale i obsahu.

Zde uvádím výňatek z knihy
[Anton F. Malinovský - Heraldika českých renesančních graduálů, litoměřického, rakovnického a žlutického]

Jednodílný a podle odborné literatury údajně nejkrásnější česky psaný graduál české provenience. Vrcholné iluminátorské dílo Jana Pollirara (Pulíře) z dílny Jana Táborského je datované rokem 1558. Táborský byl za své zásluhy povýšen r. 1554 do vladyckého stavu, byl mu také udělen erb a predikát z Klokotské Hory. Graduál byl zhotoven pro literáty západočeského města Žlutice. Donátory tohoto kodexu krom žlutických cechů a měšťanů jsou knížata Jindřich IV. z Plavna, jeho syn Jindřich, jejich manželky, kněžny, Markéta rozená Salmové ze Salmu a Kateřina rozená markraběnka Braniborská. Pozadu nezůstala ani okolní šlechta...

Nikde ani slovo o nějakém přispění státu, který nyní ústy vedení PNP zpochybňuje vlastnictví kancionálu (nadto jim jen zapůjčeného) a chová se tak jako lupič, který odmítá vrátit ukradenou věc dokud okradený nepředloží potvrzení o vlastnictví.

V rozhlasových reportážích z roku 2002 je zmíněna historie i současnost Žlutic včetně kancionálu

Bohužel zvukové záznamy zde odkazované neobsahují celou reportáž a jsou na svých koncích předčasně "useknuté".
Celý obsah je uveden v textové části


První díl

Český rozhlas
Cestujeme po Česku

Žlutice na Karlovarsku

Stáhnout: RealAudio

[2002-04-19] (Zdeňka Kuchyňová)

V následující rubrice se vypravíme na Karlovarsko a společně se Zdeňkou Kuchyňovou zamíříme do Žlutic. Dnes si budeme povídat o historii tohoto kdysi husitského města.

Druhý díl reportáže

Český rozhlas
Cestujeme po Česku

Žlutice

Stáhnout: RealAudio

[2002-04-26] (Zdeňka Kuchyňová)

V následující rubrice zamíříme již podruhé na Karlovarsko do Žlutic. Minulý díl byl věnován historii tohoto města. Dnes si povíme něco o jeho současnosti a zajímavých památkách. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.

Oba díly reportáže vcelku si můžete poslechnout zde